Noční výplaz na Lysou horu

Vstup do galerie

27. června 2008

Tak to Milan zase dělal generální průzkum internetu a narazil na akci zvaná "Noční výplaz na Lysou horu". Jelikož jsme nikdy nic podobného ještě nezažili (tedy "výplaz na Lysou" už jsme zažili, ale ne ten noční) :-), tak jsme se rozhodli, že to prubneme.

[Pátek 27.6.2008 20:30]
Vyrážíme na vlak, plně nabaleni, plni optimizmu a někteří z nás dvou (konkrétně já :-) i plně unaveni (jelikož jsem byl předtím celý den v práci). Cesta vlakem do Ostravice začala probíhat podle plánu, ale zvýšený počet turistů mě začal trochu znervózňovat.

[Pátek 27.6.2008 22:43]
Brzy se ukázalo, že mé obavy byly oprávněné - při posledním přestupu ve Frýdlantu (nad Ostravicí) jsme při výstupu z přeplněného vagónu trochu zaváhali a jakmile jsme byli venku, tak již vagón, který stál opodál, byl skoro zaplněn. Jo jo, kdo chvílí stál, ten stojí teď opodál. :-)

Nejprve se nám nechtělo věřit, že by bylo možné, aby to byl "náš vlak" do Ostravice (zvlášť když měl být ten spoj posilový!), ale po pár minutách jsme se již začali smiřovat s krutou skutečností, že se tam asi nevlezeme (někteří lidé se s tím zjevně smířit nedokázali a narvali se pomalu i na střechu). :-)

Po pár neúspěšných pokusech připojit se na web Idosu z Milanova PDAčka (ti hajzli zrovna v tom období spustili nový idos a nějak "zapomněli" na pda verzi, která tam dříve byla), jsme beznadějně postávali a zvažovali další alternativy. (Milan: No ten můj mob by to zvládnul, ale holt stále jsme tak zaostalá země, že za zobrazení jedné 200kilové stránky zaplatím 12 korun! Takže s tím IDOSem bych mohl být lehčí i o pár stovek. ;-()

NAJEDNOU se zničehonic odněkud vynořil další vagón (Milan: Určo ho poslal černokněžník Zababa ;-)) a zběsilý závod o fleka začal. Naštěstí jsme se tedy všichni vlezli, ale trochu jsem utrpěl psychickou újmu (vydýchaný vzduch, různé vůně různých spolucestujících a hrozné vedro - tak to je dost drsná kombinace).

[Pátek 27.6.2008 23:00]
Naše cesta "zu Fuss only" začíná. Vystoupili jsme z vlaku a .... tradičně nevěděli kudy kam. :-)

Zkusili jsme následovat největší skupinu lidí, což se tentokrát ale nesetkalo s úspěchem, jelikož největší skupina lidí zamířila do nejbližší hospody (sledovali jsme je až tam jen proto, že jsme si mysleli, že by tam mohla být oficiální registrace těch, co se rozhodli vyplazit se na Lysou) a jelikož alkoholu moc neholdujeme, tak jsme se otočili a zkusili následovat menší skupinku jdoucí jinam. (Milan: No prostě jsme šli na vlastní pěst! ;-))

Jo jo - menší skupinka - to lidi říkaj - mezitím ale přijel ještě jiný vlak a lidí bylo najednou asi více než 100 (slovy sto ;-)) - což je před půlnocí na hory docela požehnaně. Jelikož už jsme byli trochu pozadu (díky naší návštěvě hospody ;-)) tak jsme se snažili zařadit do proudu a případně se prodrat někam dopředu, kde bude trochu menší "hustota" turistů.

Asi po pěti minutách jsme se ale dohodli, že si potřebujeme dát pauzu. ;-) Hlavně se převléct (svléct přebytečné vrstvy oblečení) a vyprázdnit močové měchýře (jelikož byla totální tma, tak jsme nemuseli hledat vhodné místo moc dlouho. :-D Nicméně tím jsme ztratili dalších pět minut a byli jsme opět poslední - jo jo zkušení lenochodi se poznají. B-)

[Pátek 27.6.2008 23:00]
Tak tady už přestává veškerá sranda .... a začíná legrace :-) No ne, bez legrace, konečně jsme natvrdo vyšli (i se zapnutými čelovkami - což nebylo nezbytné, protože vzhledem k celkovému počtu lidí bylo všude světla jako na Matějské pouti). Za zapnuté čelovky jsme si vysloužili (při předbíhání pomalejších spoluhorolezců) přezdívku "horníci". B-)

Tempo jsme udržovali neustále vysoké a po chvíli už jsme předbíhali osamocené skupinky několika lidí. A tu najednou se koukáme, kde se vzala, tu se vzala - pár metrů za námi se držela našeho tempa sličná slečna (a nešlo ji setřást ať jsme šli sebevíc rychle). (Milan: No já se nechci vymlouvat, ale měli jsme na zádech těžké krosny. Že jo Honzo! :-) )

Zprvu jsem si myslel, že je to nějaká lesní víla (Milan: nebo duch lesa ;-)), ale ukázalo se, že ji prostě nebaví jít pomalu (se svými spolucestujícími), tak šla rychle s námi (kurňa, teď už si nemohu vzpomenout, jak se jmenovala). Pěkně jsme si pokecali a po chvíli se rozešli (asi jsme zrychlili až moc :-)).

[Sobota 28.6.2008 01:00]
Po nějakých nezbytných přestávkách (kdy jsme se střídavě rozcházeli i s Milanem, protože jsem až moc zdržoval převlékáním trička, pitím a oblékáním rukavic - jo rukavic, už byla kosa jako prase), jsme dorazili konečně k chatě. (Milan mi říkal, že zažil, když jsem byl pozadu, nabídku vyměnění vody za alkohol, samozřejmě neměnil - na horách má voda totiž daleko větší cenu než alkohol - a navíc, co by s ním asi tak dělal? (Milan: No co bych s ním dělal ... třeba koktejl ... ten Molotovův.)

Nahoře lidí jak na Václaváku, řada jak na banány, smrad jak v cařihradu (z alkoholu hlavně). Milan trochu pofotil, já jsem se trochu najedl a jakmile již všichni zalomili (a čekali na východ slunce), tak jsme se rozhodli nečekat a jít na vlak do Frýdlantu. (Milan: Docela dost lidí bivakovalo kolem chaty. Někteří se nemohli navzájem v té tmě najít. Města tam dole nádherně svítila.)

[Sobota 28.6.2008 02:50]
Vypadli jsme ven na čerstvý vzduch, venku hodně zima, ale šlo se dobře. Začala pusobit únava, takže Milan se párkrát málem vyryl a já se koukal hlavně kam šlapu a ani moc nemluvil (což je u mě nevídané :-)).

Po cestě jsme zažili východ slunce, i když moc vidět nešel, spíš najednou bylo světlo. :-) Měli jsme dorazit k nějakým vodopádům, které jsme tedy nakonec po dlouhém hledání našli, ale už jsme to ani moc neměli sílu slavit. (Milan: Né nějaké, ale Vodopády Satiny.) Jdeme dlouho předlouho a ještě navíc musíme docela rychle, abychom stihli vlak 8:15 z Frýdlantu.

[Sobota 28.6.2008 08:10]
Super, vlak jsme stihli, ale až na to, že zrovna ten den nějak nejede. :-) Na nástupišti se srocuje mnoho "starých známých", se kterými jsme jeli včera večerním vlakem.

Čekáme hodinu na další vlak. Milan podřimuje a já se snažím neusnout, aby někdo taky trochu hlídal naše věci. Jdu ještě vyoptimalizovat jízdenku s paní, která nám ji prodala. Přijdu zpět, budím Milana, vyúčtovávám s ním prachy a Milan sice reaguje, ale už jde vše mimo něj (jak se později ukázalo, že o tom vůbec nevěděl ;-)). (Milan: Já jsem regulérně usnul a měl vokno!)

[Sobota 28.6.2008 10:43]
Nějak jsme dorazili do Třince a z posledních sil také domů. Nějak si nevzpomínám, o čem jsme ve vlaku mluvili a co jsme dělali (ale vedli jsme si určitě dobře :-)), zvláště asi protože jsme byli v pokročilém stavu únavy. (Milan: Já si pamatuju jak jsem seděl zády posměru v motoráku a hypnoticky sledoval, jak koleje ubíhají do dáli, pak se začly kroutit a tančit a ... :-))

No a další výplazy si už asi odpustíme, protože zážitek je to sice fajn, ale člověk při výstupu nahoru vidí akorát pár metrů před sebe a musí pořád koukat kam šlape, takže nic moc zábavného to není. Navíc trochu grupáč lidí a máme raději samovýstupy či výstupy, kde potkáme jen pár odvážlivců. (Milan: Jojo, když jsme šli z Ostružné na Kraličák to byl vůbec klid! Za 25km jen tak 7 lidí, z toho 2 dřevorubci, 3 lidi zaměstnaní na jedné turistické chatě.)

Honza  

Vstup do galerie