Vysoké Tatry - den 1.

den 1. | den 2. | den 3. | den 4. | den 5. | den 6. | den 7.
Vstup do galerie →

14. září 2008

Konečně jsem se dokopal k tomu, abych přepsal lenochodí deník a popsal, co všechno nás potkalo ve Vysokých Tatrách. Jak asi tušíš, a to velmi dobře, přežili jsme to i navzdory pověsti, kterou češi v Tatrách mají. Typni si jakou. ;-)

Vše to začalo Honzovými ambicemi trochu zvýšit level. Přece nejsme močky! Nakonec se z toho vyklubal jasný plán a já jsem ještě den před odjezdem dopilovával nějaké přípravy, zejména tedy jsem čuměl na TY-TUBO (youtube), kde jsem vyhledával různé pády horolezců, abych se obrnil dostatečným pudem sebezáchovy. Po jednom takovém videu jsem se málem obrnil zvratky a v tu chvíli jsem si v duchu říkal: "Debile, o co ti jako jde!". :-o Zavřel jsem noťas a šel se raději dobalit. Pohled na věcmi vytapetovanou postel mi oznamoval dvě věci. Za prvé, tohle se ti Milane do krosny nevleze ani kdyby sis jako Mr. Bean vymačkal půlku pasty a udělal ze všech kalhot kraťasy. A ta druhá věc byla myšlenka, že pokud má Honza statisticky vždycky víc nabaleno než já, tak nevím, nevím jakého to bezďáka s Tesco taškama zítra ráno uvidím na zastávce. ;-)

No cestu vlakem nemá smysl popisovat, všichni víme jak to vypadá ve vlacích Českých drah. Dobrý tah jsme udělali, když jsme si pro jistotu koupili místenky ze Žiliny do Popradu. Já si vždycky s úsměvem vychutnávám, když někomu sděluju, že sedí na mém místě, zvláště když tak činím v totálně narvaném vlaku. ;-)

V Popradu jsme přestoupili na Tatranskou električku a uchváceni pohledem na Vysoké Tatry bychom málem zapomněli cvaknout lístek. To jsme ještě nevěděli, že to byl v tomhle roce poslední pohled na ještě nezasněžené Tatry. Předpověď počasí na příští dny nebyla zrovna valná. A já to dobře tušil už měsíc předem, když jsem si kupoval opalovací krém čtyřicítku, protože když já si koupím opalovací krém, tak bude zaručeně chcát a ke všemu jen v ty dny, když jsem na dovči. :-( Stejně jako když jsem si kdysi na dobrou radu kamarádů koupil na sjíždění Vltavy opalovací krém a stan jsme první den v kempu stavěli za děsného lijáku. :-(

Dlouhá cesta električkou ukázala nejen krásu Tatranských masívů, ale i onu měsíční krajinu, kterou tady zanechal orkán v roce 2004. Ještě teď mají dřevorubci stále kšeft a odklízí polomy ve vyšších polohách.

Vystoupili jsme na zastávce Popradské Pleso, odkud to bylo ještě tak 4 kilásky pěcha s 300 metrovým převýšením. Cestou jsme potkávali spoustu turistů vracejících se nejspíš z vrcholků obklopujících Mengusovskou dolinu. I kdybych se sebevíc snažil, aby si mně nějaká sličná slovenka nebo jiná cizinka všimla, neměl jsem šanci. Všechny pohledy vejrali na jednoho turistu, se kterým jsem měl strávit příští turistický týden a který všechnu pozornost strhával na sebe svou nevšední batožinou. :-o Schválně jsem pozoroval lidi za náma a kolik se jich ještě zpátky otočilo a málem se zašmatlalo raději nepočítat. :-)

Na hotel jsme došli právě včas ... asi čtvrt hodiny jsme čekali, než se někdo objevil na recepci. Drobné znamení, že tady na hotelu nikdo nikde nespěchá. A příštích pár dnů ukázalo, že fakt ne.

Ještě předvečer jsme se vydali na krátký výlet kolem Popradského plesa na Symbolický cintorín. Cizinců zde bylo docela dost a nejvíce se vyjímali japončíci v teniskách. No možná nějaká pokroková technologie ... už vidím jak lozí v teniskách na Fudži. :-)

Symbolický cintorín byl poset spoustou křížů a pamětních desek lidí, co zanechali své životy ve Vysokých Tatrách nebo Tatranců, co zahynuli ve světových horách. Vrchol Ostrvy čnící nad cintorínem ukazoval, jak malí jsme my lidi a jak mocné hory mnohdy dokáží být. Já si jen v duchu přál, aby tady naše jména nikde nepřibyla. Pocit to byl docela zvláštní.

Po návratu na hotel jsme se vydali rovnou na večeři. Restaurace byla narvaná, ale i tak jsme našli volné místo u stolu, kde seděl jistý mladík, který se nás po chvíli zeptal "Do you speak english?". Rychle jsme se seznámili s Pierrem, který na svých prázdninách zavítal z Francie až k nám. Když říkám k nám, tak to jen proto, že přes www.couchserfing.com sehnal ubytování v Olomouci a tak nějak se vadával na výlety po okolí, jestli se teda Tatry dají nazvat okolím. ;-)

Pokecali jsme, kde všude v Čechách byl a jak se mu líbilo třeba v Adršpašských skalách. Jukli jsme spolu do mapy a probrali, kam se příští den vydáme. Nakonec jsme se domluvili, že ho doprovodíme na jeho cestě na Hrebienok až k Batizovskému plesu, kam jsme se chtěli stejně podívat, tak proč ne už zítra. Ještě foto na památku a domluva na zítřejší ráno v 9:00 před recepcí byla vyřízena.

následující den → | Vstup do galerie →