Na Špacír 2010

Vstup do galerie

7. - 9.  května 2010

Nastal den Š (tedy pátek 7.5.2010) a já se vydal do Vsetína
na Špacír 2010 → 100 km za 24 hodin. Že to bude perné jsem tušil již předem, ale teď mohu v klidu říct, že kdo si to nezkusil (nebo něco podobného), tak si to prostě představit nemůže.

Na akci jsem se chtěl pečlivě připravit. Fyzická příprava sice nevyšla, protože jsem se letos ještě stále ani jednou nevydal běhat a po horách jsem toho taky moc nenachodil. Ale říkal jsem si, že se alespoň dobře vyspím a akci si užiju.

Proto jsem v den volna chtěl spát asi do 14:00 - že budou pokračovat ve výstavbě kanalizace hned za okny jsem tak trochu počítal, ale že se do toho přidají povrchové úpravy hned naproti (od 8:00 až do mého odchodu 15:30 skoro vkuse) - takovým hlučným bobcatem - to už jsem trochu nepočítal - no zkrátka a dobře, nějak moc jsem toho nenadespal :(

Navzdory osudu jsem se vydal na vlak - jestliže do teď nepršelo, tak v okamžiku, kdy jsem odemykal dveře (a šel na vlak celkem přesně) pršet začalo - rozhodl jsem se ale proti nepřízni osudu bojovat tvrdohlavě a bundu ani pončo jsem si prostě nenasadil.

Za 15 minut - přišel jsem na zastávku vlaku ve Vendryni 16:05 - už celkem zmoklý jako prase - tak tak jsem se schoval a začalo pršet ještě více (dokonce jsem dobrovolně vdechoval cigaretový kouř "milé" starší paní nemohouce před tím utéct).

Cesta vlakem i na základnu ve Vsetíně proběhla bez problémů. Po úspěšné registraci zbývalo do brífingu a startu ještě pár hodin, tak jsem se chtěl trochu prospat - zalezl jsem do spacáku, ale stejně už jsem usnout nemohl - předstartovní nervozita + hluk spousty příchozích způsobily svoje.

23:30 - vyráží asi 260 lidí na start
23:59 - odstartováno

Asi hodinu se jde po asfaltu - celkem rychle a nekonečný had člověku nedovolil ani na chvíli zastavit či zvolnit tempo.

Konečně kopec - prudký stoupák se spoustou bláta - kdo má nižší boty tak se mu vyzouvají - dost to lepí, klouže a dobře se do toho i zapadá. Tempo je stále brutální. Pot se ze mne neřine ale doslova stříká.

Konečně Filka - asi třicet lidí na rozcestí čtyř cest - na Makytu je to prý jen 8 km po červené - hmm tak jdeme po červené
(+ současně po modré) - stále kopec a konečně rozecstník - Skalisko - Makyta 9.5 km (wtf?) - po červené zpět. Došlo nám, že jsme se vydali po "blbé" červené.

Celkem zacházka 3 km - nevadí - po 20 minutách už mě to ani "nesere" (jj přidávám na výrazivu, s pokračující únavou to bude horší :)).

Konečně dorážíme na Makytu - dáváme si rychlou sváču - někdo se "občerstvuje" erárními flaškami se slivovicí a jiným alkoholem.

9:00 konečně první chata - Portáš - jelikož už jsem všech 6 litrů vody vypil, tak dočerpávám zásoby do plna, převlékám ponožky a zjišťuji poškození systému - po celkovém screeningu je závěr jasný - ŽIJU :)

Jdeme dále - po Malém Javorníku se blížím svému maximu 43 km - chci dojít 45 až na Velký Javorník a tam to oslavit dávkami chemikálií (magnesium, guarana, modafen) - nicméně pár set metrů před Velkým Javorníkem mě zrazuje levý hamstring a začíná mě chytat křeč - nadopoval jsem se tedy předčasně - snědl ještě 100g Go-ji (neboli kustovnice čínské) pro doplnění vitamínů a fičel dál.

Za 30 minut bylo vše jinak - drogy zabraly a já si fičel jako vítr - Martinovi s Jirkou, které jsem posledních 10 km docela brzdil jsem teď dával pěkné kapky a nechával je většinou hluboko a daleko za sebou.

Síla mi vydržela dalších 10 km až do Makovského průsmyku - kde nás čekalo bonusové občerstvení od pořadatelů - párky, klobásy, banány apod. - vše za lidové ceny - no jelikož jsem nesl ještě tunu jídla, tak jsem si raději odjedl studentskou pečeť a pár maxi nut a šlo se dále.

Elán mi nějak došel - navíc bylo už po 14:00 - takže dojít 45 km za 8 hodin - aby to bylo do limitu již nehrozilo, tak jsem zvolnil a raději si pár hodin povídal se spoluchodkyní. Kluci mezitím odfičeli .

Na 60 km - když už mě začal chytat /trochu křečovat/ i pravý hamstring jsem si dal další dávku drog a myslel jsem že vše bude ok - cítil jsem se stabilizovaný.

63 km - 17:00 - Polana - skupina plazůňů se rozhoduje jestli půjdeme dolů na vlak nebo to dojdeme (i s tím, že bychom došli až někdy ve 3 ráno, případně alespoň na 72 km na Soláň a tam bychom se rozhodli, zda dále či nikoliv, případně busem v 19:00 dolů).

Asi 4 lidi chtějí dolů, 2 se vydávají pokračovat - já jsem nejistý - cítím se stabilizovaně, ale nechci riskovat, že někde zůstanu v křečích, po poradě s ostatními to balím a jdu s nimi dolů.

DOOOOBŘE jsem udělal - asi na 3 km ze 7 přicházejí těžké problémy - kolena v ohni, chodidla v pekle - v tu chvíli by mě předběhlo 9 invalidů z deseti.

Takže jsme šli těch 7 km přes dvě hodiny a stihli akorát poslední vlak zpět na základnu - 19:22 z Velkých Karlovic. Píšu klukům, že jsem to zabalil a dozvídám se že oni jdou dále a blíží se na 75 km - to jsou draci - ale i tak většina lidí si myslí že 25 km za 5 hodin nedají - zvlášť když posledních 20 bývá opravdu krutých. Každopádně jim držím palce.

20:30 přicházíme na základnu - kde nás již po cestě natáčí a fotí jeden z organizátorů - jdeme jako partička invalidů po výletě - na základně se nám dostává vřelého přijetí a bezvadné kyselice.

21:30 odebírám se spát.

Neděle kolem 3:30 - spát už nemohu - nějak mi to nejde - všechno mi vadí a už tam nejsem rád - chci domů - nevím akorát kde budu zjišťovat ve 4 ráno odjezdy vlaků. Vyjdu ze dveří a na chodbě sedí zmrzlý Jirka - ptám se co a jak - prý to došli za 23:35 a za chvíli jdou na vlak ve 4:45. Zaraduji se co mě to potkalo za štěstí a "jdu" s nimi. No spíše se všichni belháme :)

Jako na bonus skoro už na vlakáči zjišťuji, že jsem si na základně nechal trekové hole - takže "běžím" (indiánským během) zpět pro ně - naštěstí jsem vlak ještě stihl - ale jsem zase mokrý jako prase a zažívám pekelné kolenní muka.

Ve vlaku už jenom snídaně - poslední hodinu už mě to potom hodně láme a místy usínám

Kolem 8:00 ráno - konečně přede dveřmi - zbývá posledních 15 schodů - ale jak to bude kruté jsem zjistil, až když jsem vystoupil na první - ok, zatnout zuby, vypnout mozek a dřít - za 5 minut jsem byl nahoře :)

Poté již jenom horečka - zimnice - bolest svalů a postupná regenerace - večer už můžu celkem "normálně" chodit.

Celková bilance 73 km za 19 hodin - a příště to dám celé!

Honza  

Vstup do galerie